CZ SK

Zpět

Chov andulek

Přidáno: 11. 4. 2013 14:33:00 Počet shlédnutí: 54748

11 Duben 2013

Přehledný článek o chovu andulek.

Andulka vlnkovaná
Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) patří mezi nejoblíbenější a nejčastěji chované opeřence našich zájmových chovů. Latinsky „Melopsittacus“ znamená „zpěvný papoušek“. Druhové jméno je odvozeno od kresby na hlavě, která tvoří charakteristické vlnkování: „Undulatus“ znamená „vlnkovaný“. Starším českým jménem se andulce říkalo papoušek vlnkovaný. Protože v rodu Melopsittacus je pouze jeden druh, můžeme v dalším povídání říkat místo „andulka vlnkovaná“ prostě jenom „andulka“.
 

Andulka pochází z Austrálie, kde ji objevil a jako první v roce 1770 ve svém cestopisu popsal významný mořeplavec, objevitel a výzkumník kapitán James Cook. Vědecky andulku popsal v roce 1805 anglický botanik a zoolog George Shaw a do Evropy ji v roce 1840 dovezl anglický přírodovědec a významný ornitolog John Gold.

Andulka je velmi atraktivní chovanec klecí a voliér. Je pěkně zbarvená, živá, zvídavá, chytrá a snadno se přizpůsobuje novému prostředí. Není tedy divu, že si rychle získala všeobecnou oblibu. Jak tomu bývá, nejdříve majetnějších vrstev. Protože ale je kromě své atraktivity i snadno chovatelná, rychle se rozšířila mezi nejširší vrstvy obyvatelstva a do celého světa.

Andulky se nejdříve dovážely ze své domoviny. V roce 1894 byl však vývoz veškerého ptactva z Austrálie zakázán a tak k uspokojení vysoké poptávky po andulkách byly zřizovány velkochovy. Ty se zabývaly nejenom chovem andulek, ale i jejich šlechtěním.

Šlechtěním se zabývali a dodnes zabývají jednotliví chovatelé a chovatelské svazy. Za uplynulých 170 let byl z původního divokého typu vyšlechtěn a ustálen obrovský počet a barevných a kresebných mutací, které jsou ozdobou každé ornitologické výstavy. Není známo, kdy byly andulky poprvé odchovány u nás. Uvádí se, že ve Francii zaznamenali první úspěšné hnízdění andulek v zajetí v roce 1846 a v Německu v roce 1855.

Základní charakteristika andulky
Po zoologické stránce patří andulka vlnkovaná do třídy Aves (ptáci), řádu Psittaciformes (papoušci), čeledi Psittacidae (papouškovití), podčeledi Psittacinae (papoušci) a rodu Melopsittacus (andulka). Rod Melopsittacus je monotypický (obsahuje pouze jediný druh).

Andulka vlnkovaná je malý dlouhoocasý papoušek, který dorůstá délky asi 18 cm a dosahuje váhy kolem 20 až 40 gramů. V zajetí se andulka běžně dožívá 5 až 9 let, výjimečně i 15 až 20 let.Výstavní andulky jsou chované na barvu i na postavu, jsou celkově mohutnější, hmotnější a dožívají se kratšího věku. Andulka má hravou povahu, krásné zabarvení, je odolná, otužilá a nenáročná na krmení, i chovné podmínky. Je snadno chovatelná a je možné ji doporučit začínajícím chovatelům pro získání prvních zkušeností.

Chováme-li andulku od mládí samostatně a často se s ní zabýváme, přestane být bázlivá, ochočí se a dokonce se naučí mluvit. Přesněji řečeno naučí se srozumitelně vyslovovat až desítky slov a někdy i celá souvětí. Andulky jsou všímavé, dobře si pamatují a dovedou komunikovat se svým chovatele, kdy na určité podněty odpovídají určitými slovy, větami a souvětími. Samozřejmě, že tato komunikace není uvědomělá.

Zbarvení a barevné variace
Původní divoká forma andulky má trup, kostřec, zadní hřbet a vrchní ocasní krovky zelené. Hlava je zbarvená žlutě, s vlnkováním v zadní polovině hlavy a kolem očí a s modrými a černými skvrnami pod očima. Křídla jsou kropenatá a dlouhý ocas je modrý. Barva andulek je dána barvivy, která jsou v různém množství obsažena v peří (lipochrom a hnědý a černý melanin) a schopností povrchových struktur peří lámat světelné paprsky. V zajetí byly vyšlechtěny další barevné formy v barvě a barevných kombinacích bílé, fialové, modré a zelené různých odstínů, šedé, žluté, skořicové a dalších.

Pohlavní dimorfismus
Sameček se od samičky liší barvou ozobí a samozřejmě chováním. U původní zelené formy je ozobí u samečka modré a u samičky bělavé, či hnědé. U některých barevných forem není pohlaví podle barvy ozobí dobře rozlišitelné.
Správné určení pohlaví může být důležité pro ty chovatele, kteří chovají andulku jednotlivě a snaží se ji naučit mluvit. Pro takový chov se nejčastěji vybírají samečci: Traduje se, že se samečci naučí mluvit lépe a snadněji, než samičky. Ale nemusí tomu tak být a skutečně není žádnou vzácností, setkat se s výborně mluvící samičkou. Což při preferenci samečků dokumentuje problémy, které jsou spojeny se správným určením pohlaví mladých andulek: Ozobí u mladých andulek není plně vybarveno, ale vybarvuje se postupně.

Život andulek v přírodě
Původní domovinou andulky je Austrálie, kde je stále ještě poměrně hojně rozšířena. Vyskytuje se především ve vnitrozemí, na okrajích savan a lesů; zato na pobřeží se prakticky nevyskytuje. Je tedy typickým obyvatelem suchých vnitrozemských oblastí, s řídkým porostem keřů a různých travin. Žije zde nomádním způsobem a shlukuje se do hejn, která přilétají k napajedlům a přelétají za potravou.
Andulky se živí převážně semeny trav a protože jsou přizpůsobeny životu v pouštních podmínkách, vydrží poměrně dlouho bez vody (což ovšem není důvod k tomu, aby v umělém chovu neměly vodu trvale k dispozici).
Když v přírodě nastane období dešťů a andulky mají dostatek vody a potravy, oddělují se z hejn jednotlivé páry, které si vyhledají vhodné dutiny ve stromech, v ohradách, ale třeba i poštovních schránkách a zahnízdí. Andulky jsou značně reproduktivní a samečci jsou schopni rozmnožování už ve věku pouhých dvou měsíců. Za příznivých podmínek hnízdí i několikrát do roka. Při páření sameček objímá samičku křídly. Samička snáší 4 až 8 vajec a mláďata se líhnou po 18 -21 dnech.

Základní podmínky chovu andulek
Jako každý správný chovatel se budeme snažit získat o chovu andulek co nejvíce znalostí. Zakoupíme si literaturu, ve které se dozvíme všechny detaily úspěšného chovu, a to i když andulka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

Andulka je velmi čilá, zvídavá a dobře létá. Pořídíme jí proto klec, nebo voliéru větších rozměrů. Za minimum pokládáme délku klece 120 cm, hloubku 60 cm a výšku 100 cm. Často se andulka chová jednotlivě v malé kleci, což bývá případ ochočené andulky s kterou se chovatel zabývá individuálně. Takto chované andulce umožňujeme, aby se alespoň prolétla po bytě a popřípadě se i usadila na preferovaném místě: Například u naší paní sousedky je takovým místem horní patro vzrostlého exempláře Ficus elastica. Pokud andulku necháváme volně prolétnout, dbáme na to, aby okna byla uzavřena a zakryta záclonou. Andulka nesmí mít přístup k volnému sklu, protože takové místo vidí jako volné a bude snažit proletět. Náraz do skla pak končí těžkým otřesem, nebo i uhynutím.
 

Andulka ráda šplhá a proto jí do klece pořídíme přírodní větev, nejlépe z ovocného stromu, či vrbu. Pozor ale na to, aby se v místě uchycení větve mezi dráty klece andulka nemohla zachytit drápkem; pak může i uhynout. Andulka ráda kůru okusuje a přirozeně si o ni obrušuje zobák, i drápky. Pokud zobák nebo drápky přerostou, musíme je odborně zkrátit.
 

Na dno klece dáme slabou vrstvu jemného písku, který ptáci podle potřeby zobou a usnadňují si jím rozmělňování a trávení zrn, kterými se živí. Klec pravidelně čistíme a podle potřeby i dezinfikujeme; je samozřejmé, že dezinfekce se vždy musí dobře opláchnout. Použijeme např. přípravek Kafig-Rein. Pro snadné udržování hygieny se doporučuje, aby klec byla větší a dno bylo vysouvacího typu.
 

Andulky pravidelně krmíme. Opět z hygienických důvodů se doporučuje zakoupit vhodné krmítko a nedávat krmení do volně stojící misek. Nikdy nezapomeneme na napáječku, kterou denně plníme čerstvou vodou a pravidelně ji čistíme. Některé andulky se rády koupou; vyzkoušejte proto i vaničku, nebo koupelničku.

Andulky jsou velmi činorodé, zvídavé a hravé. V zajetí trpí pochopitelným nedostatkem podnětů. To je důvod, pro který se do klece dávají olistěné větve a různé hračky, jako houpačky, kruhy a zrcátka.

Setkali jsme se s názorem, že andulkám se nemá nabízet figurka, nahrazující druhou andulku s vysvětlením, že andulka je frustrovaná, když její „partner“ nereaguje na její signály. Jenomže od mládí samostatně chovaná andulka nemá zkušenost s tím, jak, kdy, jakým způsobem a na co má její životní partner reagovat. Prostě je otázkou, zda samotně chovaná andulka má představu o správné fyziognomii a chování možného partnera. Nehledě k tomu, že od mládí samostatně chovaná andulka bude stejně za svého životního partnera pokládat chovatele. A mimochodem, podobná technika se používá například při chovu skotu, či koní a tam o frustraci není řeči.

Kam klec umístíme?
Ptáci potřebují čistý vzduch, obecně ale nesnáší průvan. Klec proto nedáváme ke dveřím a z pochopitelných důvodů ani k topení. Nedáváme ji do místnosti, kde se kouří, či vaří; nevhodné jsou nejenom kuchyňské výpary, ale zplodiny hoření plynu. Umístíme ji na klidné místo při zdi, nebo v roku pokoje u okna a samozřejmě za přístupu denního světla. Klec nikdy nestavíme na plné slunce. Pokud již ano, musí být klec dobře větraná a andulce v ní musíme vytvořit dostatečně prostorné zastíněné místo, kde by se mohla ukrýt. Do klece můžeme dát hnízdní budku s bidélkem, kterou zakoupíme s dalšími potřebami ve specializovaném obchodě. Na dno budky dáme trochu neprašných pilin, nebo jemných hoblin z měkkého, nelakovaného a chemicky neošetřeného dřeva. Pokud budeme chovat pár, andulky za vhodných podmínek zahnízdí. Andulky je možné chovat ve velké kleci či voliéře celoročně venku. V jejich domovině jsou totiž klimatické podmínky podobné našim a mráz jim, pokud jsou tomu uvyklé, nevadí. Musí ovšem mít závětrné místo chráněné před deště a sněhem, kam se budou moci schovat.

Andulku si pořizujeme zodpovědně a s rozvahou!
Andulku kupujeme ve specializovaném obchodě, nebo od chovatele. Nejspíše ji zakoupíme kroužkovanou, což osvědčuje původ andulky. Andulku kupujeme s vědomím, že se nejedná o hračku, ale o živý organismus. Organismus, s kterým - i když se nám to třeba nezdá - máme po biologické stránce mnoho společného. K andulce se proto chováme s náležitou etikou a snažíme se jí připravit co nejlepší podmínky. Předem si dobře rozmyslíme, zda si při našem stylu života a pracovním vytížení můžeme andulku koupit. Tedy: zda ji opravdu chceme a zda jí dlouhodobě můžeme dát potřebnou péči.


Andulku jednu, páreček, nebo rovnou celou skupinu?
Papoušci vlnkovaní jsou družní papoušci, kteří ve své domovině žijí v hejnech. Pokud mají možnost výběru, najdou si partnera a mají-li k tomu vhodné poměry a hnízdní budku, zahnízdí. Mezi samičkou a samečkem vzniká vazba, která jim vydrží často celý život. Není-li naším cílem naučit andulku mluvit, je nejlepší pořídit si pár, nebo rovnou celou skupinku. Nedáme-li do klece či voliéry hnízdní budku, práci nezahnízdí. Pokud budeme andulky odchovávat, měli bychom si o nich vést záznamy, kroužkovat je a zabránit příbuzenské plemenitbě.


Jak a čím krmit?
Andulky se krmí prosem, lesknicí, různými travními semeny a loupaným ovsem. Můžeme zkusit semena slunečnice, která jsou ale příliš energeticky bohatá (dávají se spíše v zimě) a kromě toho, některé andulky ji nepřijímají. Chováme-li andulku jednotlivě, nebo jen v několika málo exemplářích, můžeme mít se sháněním jednotlivých složek potravy problém. Nejenom, že často není kde je zakoupit, ale hrozí nebezpečí, že semena byla jako osivo chemicky ošetřena. Nejjednodušší je nechat si poradit ve specializovaném obchodě a kupovat krmivo i všechny chovatelské potřeby pouze tam.

Zakoupíme krmítko, napáječku, sépiovou kost k zavěšení, třeba i hnízdní budku a potřebnou směs semen jako základní krmivo. Kupovat můžeme i různé potravinové doplňky, jako různé zvonky, srdíčka a tyčinky z různých semen, protože bývají doplněny o minerální látky a vitamíny. Podávání takových doplňků nepřeháníme, protože mohou být příliš vydatným zdrojem energie. Podávat můžeme i tvrdé bílé pečivo, které můžeme podat v suché podobě, nebo ho navlhčíme vodou, nebo mlékem. Výborným krmivem jsou celé klasy prosa, které do klece zavěsíme.

Andulkám podáváme i kousky ovoce a zeleniny a také zelené krmení, jako listy pampelišky, ptačince a různých trav. Dbáme ale, aby pocházely z čistých míst, která nebyla chemicky ošetřena.
Výborné je podávat andulkám zrní naklíčené, protože je stravitelnější a obsahuje řadu vitamínů a biologicky aktivních látek: Semena (nejlépe asi proso) na půlden namočíme do vody, dobře propláchneme, necháme odkapat a vlhké je necháme přes noc ve vhodné zakryté nádobce, anebo přímo na zakrytém sítku naklíčit. Takto si připravujeme zásobu naklíčeného zrní na několik málo dnů, například na 2 – 3 dny. Naklíčené zrní nesmí zaschnout, ani zplesnivět. Abychom odstranili případné zárodky bakterií a plísní, naklíčené zrní před podáním vodou. dobře propláchneme. Zužitkujeme i zbytky naklíčeného zrní - můžeme je dát do misky, zahrnout zemí, případně zasypat vrstvičkou písku a nechat vyklíčit a vyrůst do vhodné výšky. Misku pak dáme do klece a máme vlastní zelené krmení.
Ovoce, zeleninu, zelené krmení, naklíčené zrní a vůbec vlhkou potravu (například v mléce smočené suché bílé pečivo) podáváme ve zvláštních miskách. Ty se ovšem rychle znečistí a tak co ptáci během dne nespotřebují, vyhodíme. Důsledně dbáme na to, aby vlhká potrava nezkysla a nezplesnivěla!
 

Andulkám můžeme podávat i tzv. vaječnou míchanici, kterou připravujeme jako sypkou směs jemně nasekaného natvrdo dobře uvařeného vejce, nastrouhané mrkve a rozdrcených dětských piškotů. Podávání této míchanice má význam zvláště v době hnízdění. Dá se rovněž zakoupit např. Apetit Egg Food základní a nebo obohacenou o karoten - Egg Food Red apod.


 

Andulky nikdy nenecháváme ochutnávat lidskou stravu, mlsat pivní pěnu, či „upíjet“ alkoholické nápoje; bohužel, i takové případy se stávají. Vhodné je podávat jim preparát, obsahující potřebné minerální látky, aminokyseliny a vitamíny (Roboran pro exoty). Jako zdroj vápníku jim do klece zavěsíme sépiovou kost, nebo její náhradu. Velmi vhodné je podávat ve zvláštní misce či lépe druhém krmítku tzv. grit, tj. směs jemného písku a rozdrcených vaječných skořápek. Na obrušování zobáku můžeme andulce dát kousek čisté omítky, nebo cihly.


Mluvící andulku?
Jsou situace, které člověk nemůže, nebo které může jen s velmi velkými obtížemi změnit. Nejsvízelnější je, když člověk zůstane sám. Tehdy je neocenitelnou pomocí, když může s někým komunikovat a kdo mu v rámci svých možností vychází vstříc. Může to být třeba kočka, nebo pejsek. Jenže v podobných případech často rozhoduje i finanční stránka celé věci. A potom je možná nejméně nákladným a přesto radost přinášejícím řešením, pořídit si mluvícího papouška: To jsou případy, kdy si chovatel pořídí andulku a pokouší se ji ochočit a naučit mluvit.
Pro andulku je individuální chov sice nepřirozený, ale při dobré péči ochočený pták nijak netrpí a má z kontaktu se svým pánem radost. Považuje ho totiž za svého životního partnera a to dokonce natolik, že sameček na ruce neudrží na uzdě své přirozené touhy.
 

Ochočit andulku a naučit ji mluvit předpokládá, že splníme hned několik podmínek:
- Pořídíme si mladou andulku, asi tak týden po vylétnutí hnízda. Takové mládě je již schopno samo přijímat potravu a není třeba je ručně dokrmovat (zkontrolujeme si ovšem, zda mládě potravu opravdu přijímá, aby neuhynulo hladem).
- Pořídíme si andulku ještě před vylétnutím, ideálně ve věku asi 3 týdnů. Takové mládě ovšem musíme několikrát denně ručně dokrmovat. A to je natolik náročné na zručnost, čas i trpělivost, že to raději nebudeme popisovat.
- Chovaná andulka musí být sama, tj. nesmí být v kontaktu s jinými andulkami.
- K mláděti musíme přistupovat velmi citlivě, aby se nás nezačalo bát.
 

Po zakoupení ho dáme do klece a necháme ho několik dní v klidu, aby přivyklo novému prostředí. Teprve potom se snažíme, aby si zvyklo na vaši ruku: Na andulku co nejčastěji vlídným tónem mluvíme, podáváme jí prst na kterém máme pár zrníček prosa, nebo kousek salátu … Nejdříve nabízíme přes dráty klece, později dáváme ruku do otevřených dvířek klece … andulka si zvykne, přestane se podávaného prstu bát a spojí si ho s příjemnými podněty. Vyhráno máme v okamžiku, kdy si andulka bez problému sedá na nabídnutý prst. Po nějaké době budeme nabídnutý prst pomaloučku oddalovat od klece. Pak již zbývá jen mluvit a mluvit…s andulkou chodíme po bytě, Andulku držíme ji na prstě před sebou v úrovni obličeje a vytrvale opakujeme jedno slovo. Když jich již umí slušnou zásobu, můžeme zkusit celé věty. Nakonec to vypadá tak, že otevřete dvířka klece, andulka vylétne, proletí se a přistane na vašem nabídnutém prstu. A když bude mít náladu, začne mluvit. Dávejte si pozor na to, co ji učíte a co od koho slyší. Může to uplatnit v nejnevhodnější dobu! Andulku nikdy neberte do dlaní. Pokud vám v bytě ulétne a nevrací se, nehoňte ji po bytě a nechytejte ji. Počkejte na noc, kdy se vám odchycení a přenesení andulky snadno podaří.
 

Odchov mláďat
Odchov andulek bývá bezproblémový. Potřebné informace nalezneme v literatuře, kterou si jako správní chovatelé zakoupíme, anebo i na internetu. Andulky obvykle necháváme hnízdit dvakrát do roka. Pokud zahnízdí, samička snese do hnízdní budky 4 – 8 vajíček, na kterých sedí 18 – 21 dní. Pokud v době hnízdění panuje velké sucho, doporučuje se klec a ptáky občas rosit vodní mlhou z rozprašovače; udržujeme tak vlhčí prostředí, které zabrání zaschnutí vajec.
 

Mláďata andulek jsou krmivá (nidikolní). Vylíhlá jsou holá a rodiče je v budce krmí asi 4 – 5 týdnů. Trus mláďat rodiče z budky nevynáší a pokud je mláďat více, bude vhodné asi po třech týdnech od líhnutí vyměnit v budce substrát. Ve věku asi 3 týdnů po vylétnutí můžeme mláďata odstavit. Pokud má klec či voliéra dostačující rozměry, není to nutné, měli bychom ale zabránit příbuzenskému křížení. Postup kroužkování a další informace nalezneme ve specializované literatuře.
 

Nemoci andulek
Andulky jsou poměrně odolné a nemocemi obvykle netrpí. Pokud již onemocní, vyhledáme si v odborné příručce či na internetu pravděpodobnou příčinu onemocnění a k tomu doporučenou léčbu. Nevíme li si rady, anebo pokud se v dohledné době stav andulky nelepší, zajdeme k veterináři. Jedna z nemocí je však pro andulky typická a její výskyt je třeba trvale držet pod kontrolou: Jedná se o tzv. vápenku, kterou způsobuje parazitický roztoč Knemidocoptes pilae (roztoč je podobný zákožce svrabové, která u člověka způsobuje svrab; na člověka ale přenosný není).
Roztoč vápenky andulek žije v povrchové vrstvě kůže, obvykle na ozobí, kolem očí, na nohách a případně i v okolí kloaky. Kůže na těchto místech zduří a vytváří se na ni bělavé nádorkovité útvary s dírkovanou houbovitou strukturou. Rohovina zobáku je jakoby proděravělá četnými malými dírkami. Na nohách a zvláště na prstech dochází k silnému bujení rohovitých šupinek a vznikají houbovité novotvary natolik absurdních tvarů a rozměrů, že znesnadňují sezení na bidélku. V pokročilém stadiu nemoci může být ložiskovitě postižena opeřená část těla (zvláště okolí kloaky) a dostane-li se roztoč do hltanu a lebečních dutin, ptáci rychle chátrají, obtížně dýchají a uhynou. Andulky napadená místa svědí. Jsou proto neklidné, napadená místa otírají o okolní předměty, jako o bidélka a větve a tak nemoc rozšiřují kolem sebe.
Naštěstí je léčba velmi jednoduchá: napadená místa s pomocí vatového tamponku na špejli (vatové tyčinky pro kojence) 2 – 3 x denně a po dobu asi 1 týdne potíráme zdravotně nezávadným tukem (dětský olejíček, stolní olej, sádlo, máslo). Tuk proniká do dutin, ve kterých roztoči žijí, udusí se a novotvary postupně odpadnou. Moderní způsob léčky spočívá v potírání lézí širokospektrálním antiparazitikem (kapky na olejové bázi Ivermektin nebo Selamektin.
Po skončení léčby klec či voliéru vydezinfikujeme a vyměníme větve a bidélka, v jejichž prasklinách a pod kůrou se roztoči vápenky schovávají. Andulky pravidelně kontrolujeme a podle potřeby, nebo i preventivně, léčbu opakujeme.

 

Diskuse

(22 komentářů)
Cialis Preise Polen HilGoably HilGoably 7. 5. 2018 11:24:18
COerm COerm JorgeCOerm 20. 4. 2018 21:26:50
what erectile funtion meds work the best Rich erectile pills 20. 4. 2018 07:51:39
tadalafil COerm COerm JugeMourn 20. 4. 2018 06:42:35
erectile problems Cah erectile dysfunction 19. 4. 2018 14:25:11

KONTAKT

Zákaznický servis:
obchod@albene.cz, johana14@seznam.cz
Kontakty: 777 141 243

Anketa

Co Vás na našich stránkách nejvíce zaujalo?

Chovatelské potřeby pro TEDDY králíky, zakrslé králíky, morčata, činčily, ježky a další mazlíčky! Kompletní sortiment pro Vaše miláčky!

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info