CZ SK

Zpět

Pískomilové (Meriones)

Přidáno: 4. 1. 2010 23:36:00 Počet shlédnutí: 11248

04 Leden 2010

Vše o chovu pískomilů a jejich potřebách!  Návod na výbavu terária či boxu.

Pískomilové (Meriones)


Autor článku: Mgr. Vratislav Šnejdar, CSc.,

publikováno se souhlasem autora! 

Pískomilové jsou drobní hlodavci z čeledi myšovitých, řádu hlodavců. Jsou to čilá a pohledná zvířátka, příbuzná křečkům a tarbíkům a dosti podobná myším. Na první pohled u nich zaujmou velké černé oči, malé přední a dlouhé zadní tlapky, silné zadní nohy a dlouhý osrstěný ocas. Silné zadní končetiny pískomilové používají k signalizaci, kdy silným dupáním zastrašují nepřítele a varují ostatní členy skupiny před nebezpečím a také se na ně staví při své typické kontrolní (pozorovací) pozici. A slouží jim i k dlouhým a vysokým skokům, při kterých používají ocas jako kormidlo: Pískomilové běžně skáčou do výšky 40 i 50 centimetrů. Jako obyvatelé pouští umí pískomilové velmi dobře hospodařit s vodou. V přírodě ji běžtně získávají z potravy, nebo pitím ranní rosy.
Barvu mají od bílé a světle šedé, přes pískovou, zlatou, hnědou až černou. S úspěchem se dají chovat i rozmnožovat v zajetí a jejich domácí chov se proto stále více rozšiřuje.


Zoologické zařazení


Systematicky patří pískomil do kmene strunatců (Chordata), třídy savců (Mammalia, řádu hlodavců (Rodentia), Podřádu myšovců (Myomorpha), čeledi myšovitých (Muridae), podčeledi pískomilné (Gerbillineae), rodu pískomil (Meriones).


Druhy


V podčeledi pískomilů je asi 70 druhů, které jsou rozděleny do 13 rodů. Jedním z nejpočetnějších rodů je rod pískomil (Meriones). Mezi známé druhy pískomilů patří například pískomil arabský (Meriones arimalius), bledý (Gerbillus perpallidus), turfanský (Meriones chengi), hedvábný (Meriones crassus ), Dahlův (Meriones dahli), pouštní (Meriones hurrianae), rudoocasý (Meriones libycus), jižní (Meriones meridianus), perský (Meriones persicus), královský (Meriones rex), Buxtonův (Meriones sacramenti), Shawův (Meriones shawi), tamaryškový (Meriones tamariscinus), Tristramův (Meriones tristrami), Vinogradovův (Meriones vinogradovi), afghánský (Meriones zarudnyi) a veverkoocasý (Sekeetamys calurus).


Výskyt v přírodě


První zmínky o pískomilech se datují rokem 1866, kdy byli objeveni Francouzem Armandem Davidem. Od té doby byli odchytávání a dováženi do Evropy, kde byli chováni v zoologických zahradách a spolu s dalšími hlodavci sloužili jako laboratorní zvířata. První zmínky o jejich domácím chovu se objevily až o sto let později nejdříve ve Velké Británii v roce 1961.
Pískomilové jsou původní jsou v severní Číně a v Mongolsku. Jak jejich české rodové jméno napovídá, jsou to obyvatelé pouští a stepí. V jejich domovině panují extrémní klimatické, podmínky, kdy velmi horké léto střídá krutá zima a kdy s výjimkou jarního monzunu prakticky po celý rok panuje absolutní sucho. Aby pískomilové v těchto extrémních životních podmínkách přežili, museli se jim přizpůsobit fyziologicky, stavbou těla, i způsobem života.


Historie a způsob života


Pískomilové jsou velmi čilí, nejaktivnější jsou ale v noci. V domovině žijí ve větších skupinách s komplexní sociální strukturou a přísným hierarchickým uspořádáním. Jsou proto velmi společenští. V kolonii žijí v trvalých párech. Samec pomáhá samici s péčí o potomstvo až do dospělosti, kdy již zakládá vlastní rodiny. Pískomilové rychle dospívají a jsou velmi plodní. Dožívají se několika let, v přírodě ale sotva více než 1 rok, protože jejich stavy neustále decimují lišky, tchoři a sovy. Jako ochranu před slunečním žárem, krutou zimou a predátory si pískomilové vyhrabávají nory, které tvoří složitý a spletitý systém chodbiček, včetně hnízda vystlaného rostlinnou cupaninou a zásobárnu potravy. Celý systém na mnoha místech ústí na povrch.


Smysly


V domovině není život pískomila jednoduchý. Musí obstát v nehostinné, většinou otevřené a suché krajině, musí si zajistit dostatečné množství potravy a musí se mít trvale na pozoru před predátory. Proto mají pískomilové dobrý zrak, dobře vyvinutý sluch, čich i hmat a dobrou orientaci.
Pískomilové nemají ale dobré prostorové vidění a tak si musí zorné pole pohyby hlavy stále upravovat. Jsou dalekozrací a nevidí na dobře blízko, třeba na chycenou, nebo v případě chovu podávanou potravu.
Mají výborný sluch a využívají ho při vzájemné zvukové komunikaci. Tu my ale neslyšíme, protože se většinou vede v oblasti ultrazvuku. A tak při jejich chodu zaslechneme jen pískání zaslechneme jen hlasité pískání při rozepři o potravu, anebo silné bubnování zadníma nohama na poplach.
Pískomilové mají dobře vyvinutý i čich. Ten jim slouží k orientaci při rozpoznávání ostatních členů kolonie, při hledání potravy a při rozpoznávání vlastních pachových značek, které pokládají v terénu.
Na hlavě mají pískomilové hmatové vousky, s jejich pomocí hledají potravu v bezprostřední blízkosti, kde již dobře nevidí. Dobře vyvinutý mají i hmat v předních tlapkách, protože je používají při držení a přenášení potravy a hnízdního materiálu.
Vynikající je orientace pískomilů jak v kolonii, tak v terénu, při které jim pomáhají příoční a břišní pachové žlázy. Při toulkách za potravou pokládají pachové stopy a protože si jejich umístění dobře pamatují, vrací se po nich zpět. Při orientaci jim pomáhá i jakýsi vnitřní kompas, schopnost zaznamenat a pamatovat si změny pohybu a délku prošlé trasy. Zajímavostí je, že se v terénu pohybují trhaně. Jako důvod se uvádí, že „senzor“ jejich pohybu lépe zaznamená výrazný a pomalý pohyb. Zbytků sekretu se zbavují koupelemi v písku.


Rozmnožování


Pískomilové jsou poměrně plodní. Začínají se pářit již v 6 - 8 týdnech života. Mají 2 – 3 vrhy ročně, ve kterých bývá po 2 - 8 mláďatech. Samice je březí 25 - 29 dnů. Mláďata se rodí holá a slepá. Ve věku 2 týdnů mají kožíšek a v 2 a půl týdnech otevírají oči. Samec pomáhá samici s péčí o mláďata..


Potrava v přírodě


V přírodě se pískomilové živí hlavně listy zelenými částmi rostlin a trav a nejrůznějšími semeny, v nouzi nepohrdnou kořínky rostlin. Příležitostně si potravu zpestřují hmyzem. Vodu získávají rovnou z potravy, nebo pijí rosu a umí s ní výborně hospodařit. Zimní období přečkávají v norách a proto si shromažďují zásoby na zimu.


Chované druhy pískomilů


Z asi 15 druhů pískomilů je nejčastěji chovaným druhem pískomil mongolský (Meriones unguiculatus). Hlava nese krátké kulaté uši, velké jasné černé oči a dlouhé hmatové chlupy. Tlapky jsou opatřeny drápky, přední tlapky jsou malé, zadní dlouhé. Tělo je celkově zavalitější, dlouhé 8-12 cm a porostlé jemnou srstí s podsadou, která je v domovině ochranou proti mrazu i horku. Ocas je dlouhý přibližně jako tělo, typicky hedvábně osrstěný a zakončený chomáčkem tmavších chlupů ve tvaru štětky. Pískomil mongolský váží 70-110 gramů, samečci obvykle o něco více, než samičky.

Původní zbarvení srstí je jen hnědobéžové, aguti. V chovatelských podmínkách se ale již vyskytují nejrůznější varianty barev od albína až po siamské zbarveni, černé, krémové, stříbrné, zlaté, bílé, černobílé, s různými bílými znaky. A také se začíná vyskytovat kudrnatá varianta srsti.
V domovině žije pískomil mongolský ve skupinách po maximálně 20 členech. Jako ostatní pískomilové si vyhrabává podzemní nory, živí se semeny a přebytky ukládá do podzemní zásobárny. Po 24-26 dnech březosti rodí 2-8 mláďat.
Z dalších druhů pískomilů se v zajetí chová především pískomil tlustoocasý, rudoocasý, jižní a perský.


Domácí chov pískomilů


Pískomilové jsou velmi aktivní a čilá zvířátka. Nejaktivnější v noci, ale i přes den pobíhají, hlodají, skáčou, hrabou, koupou se v písku, prolézají, kontrolují a upravují svá hnízda a skrýše.
Jsou velmi společenští a nejlepší je chovat je ve skupině, nebo alespoň v páru. Pokud nejsou ze stejného vrhu, měli by se dát dohromady dřív, než jim bude 8 týdnů. Po porodu samce od samice neoddělujeme, protože by ho po odstavení mláďat už nemusela přijmout. Pozor na to, že pokusy o sestavení skupinky z odrostlejších jedinců je velmi obtížné a že bez opatrného a pozvolného seznamování může rvačkou se smrtelnými následky! Pokud chováme pískomily stejného pohlaví, pak se obyčejně samečci lépe snášejí a méně perou, než samičky.

Pískomily chováme v teráriích nebo v boxech, přímo určených pro hlodavce, s minimální rozměry 40x60cm pro dva pískomily. Pro domácí chov se asi nejvíce hodí skleněné nebo plastové akvárium, která pro dobré větrání a proti úniku shora zakryjeme pletivem. Klece nejsou příliš vhodné, protože při hrabání dochází k vyhazování nečistot z klece. Pokud je již používáme, je dobré je ve spodní části obložit plexikovými pásky.

Plastové boxy Rody je možné zakoupit v různých velikostech, snadno se doplní napáječkou, horní přístup je přikrytý mřížkou.

Klec Habitat je výbornou a praktickou klecí. Poskytuje prostor pro šplhání a pro tvorbu nor. Spodní díl je praktický, plastový. Klec je velmi kvalitně zpracována. Doporčujeme.

Jako výstelku použijeme nejvhodnější hobliny, směs na hrabání z rašeliny a případně sypké a nepříliš prašné zahradní směsi, neprašné piliny nekontaminované formaldehydem a pryskyřicemi, dřevěné briketky, ale i skartovaný papír.

Doporučujeme hobliny značky pan Malina, které jsou ručně prosévané a neobsahují prach, který by mohl dráždit. Je možné kombinovat s dřevitou podestýlkou, která je bezpečná, bez jakékoli příměsi nežádoucích látek a navíc skvěle absorbuje pachy.

Chovný prostor vybavíme napáječkou s denně čerstvou, nebo alespoň obden měněnou vodou, miskou s potravou a koupalištěm (může být i ptačí koupelna - koupelna pro činčily může být, ale je dost velká - použijeme ji v případě, že máme početnější chovnou skupinku pískomilů) s jemným koupacím písek pro činčily, ve kterém se pískomilové koupou a tak zbavují nečistot. Koupání jim pomáhá udržovat srst. Písek je ale dobré denně měnit, protože pískomilové jej po koupeli použijí jako záchodek. V naší nabídce naleznete vhodný, kvalitní koupací písek, dodáváme velikost od 1 kg do 20 kg.


Pískomilům dáme k dispozici i seno a papír, protože si z těchto materiálů staví hnízdo. Dalším
vhodným vybavením jsou různé trubky a roury (i od toaletního paíru), různé úkryty a plošinky a větve a větvičky ovocných stromů, po kterých pískomilové šplhají a které musí mít pro hryzávají a udržování chrupu. Výborné je jim dát bedničku s pilinami ke hrabání a květináč s vyštípnutým vstupem jako úkryt. Rovněž je vhodný dřevěný domek nebo travní hnízdo.


Pamatujte, že pískomilové potřebují pohyb a vyžití. Pro jejich chov je nejvhodnější velké terárium, nebo již zmíněná větší akvária a klece. Je-li akvárium či klec menších rozměrů, nechávejte pískomily alespoň pravidelně proběhnout mimo trvalou ubikaci. Je dobré jim k tomu zhotovit, nebo vždy znovu sestavit třeba v rohu místnosti výběh se stěnami vysokými alespoň 40 – 50 cm. Ale i tak pozor na to, aby pískomil hrazení nepřeskočil!


Při přenášení a chytání pískomilů je nechytejte za chocholatý konec ocasu, protože se snadno strhne a zůstane vám v ruce. Zranění se sice zahojí, ale chocholka na konci ocasu už nedoroste a pískomil bude mít potíže se skákáním. Pokud nejsou vaši chovanci zvyklí na přenášení v ruce, je dobré nechat je vlézt v kleci do krabičky a v této krabičce je do výběhu přenést. Pokud vám pískomil uteče, zbytečně ho neděste. Využijte jeho zvědavosti a zkuste ho nalákat do krabičky, ve které ho přenášíte. Nebo ho zkuste nalákat na potravu. A když ho chytíte, pozor: skáče!!!


Při „venčení“ pískomilů dejte pozor na domácí zvířata (psi, kočky a fretky) a na to, aby neměli možnost k ohlodávání nábytku a elektrických kabelů!

Krmení pískomilů

Za nejlepší a nejbezpečnější způsob krmení doporučujeme podávání komplexních krmných směsí pro hlodavce či přímo pro pískomily. Pokud by nebyly k dispozici, je možné i různé sypané směsi pro hlodavce.
Krmit můžeme i kukuřičné či hrachové vločky, semeny pšenice, ječmenu, ovsa, slunečnice, kukuřice atp. a přilepšit jim můžeme zeleninou, ovocem, tvrdým pečivem, nebo i zelení.

Např. Apetit dodává jednak samotné kukuřičné a hrachové vločky, jednak ve směsi s dalšími vysoce jakostními surovinami pod obchodním názvem Apetit Zelená louka (viz obr).

Vhodné je jablko, nebo rajče, s tropickým ovocem a neznámou a nevyzkoušenou zelení raději neexperimentujte. Pro vysoký obsah vitamínu C se nemají podávat cutrusy, avokádo a syrové fazole jsou jedovaté. Ze zeleného krmení nejvíce doporučujeme pampelišku, jetel, kokošku pastuší tobolku a různé traviny. Stejně ale budou mít pískomilové největší radost z čerstvě ulomené větvičky ovocného stromu. Pískomil je býložravec, velmi mu ale prospěje občasné zpestření potravy cvrčky, moučné červy, nebo různým uloveným hmyz. Zkusit můžeme ovocný jogurt a tvrdý sýr.


Nemoci


Pokud nám pískomil onemocní, těžko mu pomůžeme sami a tak je vhodné požádat o pomoc veterináře. Zmíníme se pouze o možných problémech se zuby. Pískomilové jsou hlodavci, mají hlodáky které nepřetržitě dorůstají a proto si je musí trvale obrušovat. Jinak jim hlodáky přerostou, pískomilové nemohou žrát a musí k veterináři. Podobné problémy způsobí ulomení zubu.

Nezapomeneme doplňovat již zmiňované větvičky, ale rovněž minerální kámen!


Závěr


Pískomilové nejsou typičtí mazlíci a tak radost a potěšení z jejich chovu nebudeme hledat v těsném kontaktu, ale spíše z pozorování jejich způsobu života a chování. Ne že by se pískomil nedal ochočit, ale přeci jenom se jedná o přirozeně spíše plaché, nedůvěřivé a divoké zvíře. Jednejte s ním klidně a laskavě, protože si vás v průběhu seznamování buď oblíbí, nebo na vás trvale zanevře. Pískomilové se dožívají několika let. A tak si je pořizujte pouze v případě vážného a cíleného zájmu.

 

 

Diskuse

(0 komentářů)
Žádné komentáře

KONTAKT

Zákaznický servis:
E-mail: fajnjezek@seznam.cz, johana14@seznam.cz
Tel: 777 141 243

Anketa

Co Vás na našich stránkách nejvíce zaujalo?

Chovatelské potřeby pro TEDDY králíky, zakrslé králíky, morčata, činčily, ježky a další mazlíčky! Kompletní sortiment pro Vaše miláčky!

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info